MŮJ PÁTÝ A PŘESTO PRVNÍ POROD

Můj pátý a přesto první porod

Uběhly čtyři měsíce od porodu a já se pořád zamýšlím nad tím, jak ten svůj porod napsat. Do mysli přichází stejné slovo. KLID. Celé těhotenství bylo ve znamení klidu. Tuším proč.

Čtyři ztracené porody. Čtyři porody, které jsem nedala. První - dali mi něco na uspání a pak to šlo celé špatně, kleště, rok hojení. Další vyvolání - důvod -stres z prvního porodu. Třetí - nátlak ze strany doktorů 10 dní po termínu - rodím čtyř kilové děti. U čtvrté jsem se nechtěla nechat zmanipulovat, ale opět to nešlo - opět neustálý tlak doktorů od 3. dne po termínu - vyvolání 10 dní po termínu. Alespoň jedna pozitivní a zlomová zkušenost u čtvrté - jelikož porodní asistentka byla nepříjemná a pohádala se s manželem (dovolil si plnit mé přání držet mi brnící nohu a masírovat jí a ne její, aby držel monitor). Když jsem křičela, že rodím a nikdo mne neposlouchal, tak jsem porodila pro ně tak nečekaně, že mi doktor, který byl poslán podívat se na tu nespolupráci zachytil malou na poslední chvíli. Položil mi ji na břicho než vše kolem uklidili, a já zažila bonding a pochopila......

Pochopila, že toto zažívat nechci. Už chci porodit JÁ SAMA. Pořád se mi to vracelo. Pořád jsem věděla, že něco bylo špatně. Pořád jsem řešila, jak je to možné, že jsem tolikrát rodila a ani jednou jsem to sama nedokázala. Neustále jsem narážela na lidi a situace, které mi ukazovaly řešení, směr........

Inspired woman březen 2013 - konference, kde byl chirurg a porodník Michel Odent se svojí přítelkyní Lilianou Lammers dulou s dlouholetou praxí. Zážitek. Na svůj profil na Fb jsem tehdy dala naši společnou fotku s Lilianou, která po prvním šíleném porodu kleštěmi porodila SAMA s Michelem doma další tři děti. Měla jsem potřebu ji obejmout, což jsem nakonec udělala. Šla jsem za ní a povídala si s ní. Dala to. Dala to i za mne. Dokázala to. Pod fotku jsem tehdy napsala: byli v Bratislavě, vidělo je asi kolem 400 žen, byl to takový zážitek, že si myslím, že se to bude hodně šířit. Žena potřebuje pocit, že je schopna zvládnout porod sama. A pokud tuto podporu dostane od svého okolí, tak to taky dokáže. Říkala mi, že u pátého to dám.

Oslava čtyřicítky, krásné léto plné zážitků, do práce po prázdninách a já jsem těhotná. Ale ne jen těhotná. Já dostala šanci!

MŮŽU TO ZVLÁDNOUT SAMA!

Věděla jsem, že to bytostně potřebuji. A věděla jsem, že udělám vše pro to, aby to tentokrát vyšlo. Věděla jsem, že potřebuji kolem lidi, kteří mne podpoří v tom, abych porodila sama. A našla je. Celé těhotenství jsem byla šťastná z toho, že to dokážu. Celé těhotenství jsem cítila jako obrovský dar pro mne a mé miminko. Pro nás oba. Respektující gynekoložka. Respektující porodní asistentka, které důvěřuji. KLID

Vše probíhá tak jak má. Poprvé nabízím svému muži, že pokud nebude chtít k porodu, nemusí tam být. Chce. Ale kvůli sobě. Já chci mít prostor. Svůj prostor. Chci být sama. Chci porodit své dítě sama. Jen JÁ. Moje absolutní potřeba.

40. týden začíná. Nic se neděje a přesto něco dalšího zjistím. Nemůžu jít na monitor. Je to přístroj. Ubírá mí kompetence. Bere mi intuici. Nevím jak se to mohlo stát, ale můj muž mi jednou večer říká - Ty tam nepůjdeš, že? Nic jsem mu o mém rozhodnutí neříkala. Cítil to. Nemohla jsem tam. Další dny jsem cítila odpověď na vše. Mnohem více jsem cítila jak mi malý ukazuje, že je v pořádku. Vnímala jsem ho mnohem více. Mluvila jsem s ním. Počkám až přijde Tvůj čas. Přijď jak budeš připraven. Věřím Ti.

6. den po termínu byla sobota. Ráno první náznak - hlenová zátka, to ale nemusí nic znamenat. Jsem v klidu. Od 14 hodiny se nějak zastavuji. Kontrakce. Slabé, ale zastavují mne. Pořád se naplno věnuji svým dětem. Uklízím po obědě, povídáme si, pořád se něco doma děje a já po nějakém čase pociťuji kontrakce, které se opakují. Jsem v klidu. Vím, že se něco děje, ale nikam nespěchám. Večer ukládám holky, občas v kontrakci prosím o minutku pro sebe, abych pak mohla v loučení pokračovat. Holky spí, kluci se chystají taky do postele. Ve 22h mi praskla voda. Jsem pořád v klidu. Volám PA. Ptá se po kolika minutách jsou kontrakce. Nevím, ještě jsem se nestihla dívat, uspávala jsem děti. Ať zavolám za hodinu. Volám po 20 minutách, že kontrakce po 3 minutách. Máme jet do Vyškova a uvidíme se tam.

Vyškov. Zážitková jízda na nafouknutém kruhu. Povídání s manželem, směji se, kontrakce, povídáme si, směji se, kontrakce, to je fakt zážitková jízda. Jsme na místě, naviguji manžela a prodýchávám. Směji se. Jsem v klidu. Těším se. Přichází má chvíle. Dám to. Vím to. Potřebuji to.

Je 22.50 a jdu na porodní pokoj. Shledání s mojí PA. Představení doktorce, která mě vítá a pak ji vidím až po porodu. Hledám polohu, ale já již vím. Vím že budu klečet. Vím, že potřebuji gravitaci. Krásné porodní křeslo s madlem. Tam se chyť. Paráda. Všechna energie jde dolů a já se můžu pořádně držet. Můžeme... 23.56 Viktor je na světě.

Jen my dva, PA jako moje opora a jistota, manžel opodál. Můj malý Viktor hned u mě, pořád u mě, v klidu. KLID. Vše je tak jak má být. Konečně.

Děkuji Ti Laďko, moje oporo a porodní asistentko, která jsi mi vše umožnila.  

Děkuji Ti Viktorku - Bobánku, že jsi přišel ke mně.

Říkala mi, že u pátého to dám. Dala jsem. Přála bych ten pocit všem.

12 hodin po ambulantním porodu jsem se viděla s celou svojí rodinou doma, i babičky a dědové tu byli, protože dcera měla první svaté přijímání a oslavu.

Autor: Mgr. Laura Mynářová